Nejtlustší teenagerka Ameriky a ten, kdo trpí prosopagnosií...

Tíha vesmíru

Autor: Jennifer Niven

Originální název: Holding Up the Universe

Žánr: YA, román

Počet stran: 408

Vydavatelství: YOLI

Oficiální anotace: Okouzlující love story, která vás dostane!

Každý si myslí, že dobře zná Libby Stroutovou – tuhle odvážnou dívku s úctyhodnou váhou, jejíž fotku s titulkem „nejtlustší teenagerka Ameriky“ otiskly před dvěma roky snad všechny noviny v USA. Libby se ale od té doby změnila – a nejen co se váhy týče.

Stejně tak si každý myslí, že dobře zná i Jacka Masselina. Mezi spolužáky je oblíbený, randí s nejkrásnější holkou ze školy a na první pohled to může vypadat, že má všechno, co si může přát. Až na to, že trpí prosopagnosií – není schopný rozeznávat lidské tváře a svůj handicap samo sebou skrývá.

Když tedy na sebe Stroutová a Masselin rázem narazí ve škole, svět se obrátí vzhůru nohama – minimálně Van Burenova střední. A malér je na světě!

"...A co se týče vás ostatních, zapamatujte si tohle:

NĚKDO VÁS CHCE..."

Libby je po celém světě známá kvůli své váze, která ještě nedávno dosahovala nesmírné hodnoty. Není to však nic, na co by byla hrdá. Navíc je zde ještě jeden příběh, pod kterým je známá po celém USA. Libby je totiž tou dívkou, kterou před několika lety museli vysekávat z vlastního hořícího domu, z něhož se bez cizí pomoci nemohla dostat. To všechno je však minulostí. Nyní je Libby 17 let a poprvé půjde do třetího ročníku střední školy. Je odhodlaná dostat se do taneční skupiny Slečinek a chce žít svůj život i přesto, že není žádnou hubenou dívenkou, po které každý touží.

Jackův svět je naopak chodící normálnost. Tedy alespoň to tak na první pohled vypadá. Jeho skutečný svět se stává neustálým poznáváním nových lidí. Vlastně ne nových. Jack trpí prosopagnosií, což je neurologická porucha, při které nerozezná obličeje lidí a to ani svou vlastní tvář. Nikdo to však neví. Je to jeho tajemství, které dokáže perfektně skrývat. Na každém si najde určitý identifikátor, tedy nějaký detail, kterým se liší a tím je rozpoznatelný od svého okolí. To je pro Jacka důležité, mít kolem sebe lidi, kteří se liší.

Libby a Jack žijí v úplně rozdílných světech, ale každý si sebou nese tu neúnosnou tíhu vesmíru. Ovšem potkají se a to ne ve šťastný moment. Za jejich nešťastné seznámení může hra, kterou vymyslel Jackův kamarád. Hra, jež nese název až krutě výstižný, "Osedlej tlusťošku".

"Někdy jsou lidi prostě hnusný.

Někdy jsou hnusný, protože se bojí.

A někdy se rozhodnou, že budou na ostatní hnusný dřív, než budou ostatní hnusný na ně.

Prostě jsou hnusný v sebeobraně." 

V předchozí knize od Jennifer Niven jsme se mohli dočíst o dívce, která ztratila sestru a o klukovi nemocném vážnou bipolární poruchou. Autorka tedy tématem nezklamala ani dnes a znova se pustila do unikátních a citlivých životních situací, které umí tak dokonale vyložit…

Jennifer Niven (zdroj)

Tíha vesmíru je pro české čtenáře milující YA žánr dlouho očekávanou knihou. Není asi moc lidí, kteří by neznali její předchozí knihu Všechny malé zázraky a je tu asi jen hrstka těch, kteří právě této knize nepodlehli. V Zázracích jsme potkali nezapomenutelného Finche s Violet, a proto si jde jen stěží představit, že by autorka tyto dva dokázala někým přebít. I přesto však všichni doufají v další dech beroucí příběh. A podařilo se jí to? Ano, jen je tentokrát příběh více založen na lásce než na otázce života a to může být pro některé lehkým zklamáním.

Autorka se rozhodla knihu napsat stejným stylem jako minule a je to tak dobře. Znova máme možnost číst na přeskáčku vyprávění z pohledu Libby a poté Jacka. Každý z nich je něčím originálním a každého máte rádi z jiného důvodu. Na Libby si s každou její kapitolou vážíte její odvážnosti a ve spoustě momentů si přejete být duševně také tak silní a dokázat věci, které si natolik přejeme. Naopak Jacka si nejde neoblíbit kvůli jeho drzosti a hlavně jeho nehynoucí lásce k mladšímu bráškovi, pro kterého je schopen udělat naprosto cokoli. V minulé knize od autorky mi přišlo, že lehce odbyla postavu Violet a více se věnovala Finchovi, ale zde příběh obou hlavních hrdinů krásně vyrovnala a každému dala stejný prostor na jejich příběh.

Stejně jako předchozí tak i tato kniha řeší psychiku dospívajících na střední škole. V této knížce je ve velkém ukázána šikana a krutost dospívajících. Libby je zde ta, která kvůli své váze nezapadá do tabulek v měřítku normálnosti a i s tím si autorka velmi pěkně poradila.

V knize jsou krátké kapitoly, které se rychle čtou, a příběh je díky nim krásně plynulý. Jennifer Niven má neuvěřitelný talent psát o závažných věcech s lehkostí a hlavně s citem, který většině lidem chybí, pokud si něco podobného také nezažijí. Jennifer si takových věcí zažila mnoho, a pokud má málo informací k danému tématu, nebojí se každičký detail dohledat. Těmito detaily jsou její knihy unikátnější a předají čtenáři daleko více, než příběhy od jiných autorů píšících podobně.

zdroj

Teď něco k podobnosti s knihou, ke které je tento příběh přirovnáván. Když mi kniha přišla do rukou a já ji začala prozkoumávat, okamžitě jsem se zarazila nad větou časopisu Seventeen: „Hvězdy nám nepřály má dvojče!“ Lehce jsem se vyděsila a chtěla jsem knihu odložit někam hodně daleko. Nyní po přečtení mi to ale nedá a musím tyto dva příběhy alespoň lehce porovnat. Jako první musím určitě napsat, že tyto knihy nejde vůbec srovnávat. Každý z těchto příběhů je úplně jiný a především má úplně jiné hlavní hrdiny, na kterých je příběh založen. V příběhu Hvězdy nám nepřály se autor, John Green, zabývá třemi hlavními věcmi: rakovinou, láskou a žitím. Kdežto Tíha vesmíru se zabývá daleko více tématy a k tomu i těmi, které obsahuje kniha Hvězdy nám nepřály. Další věcí, která nejde srovnávat, jsou autoři. John Green a Jennifer Niven se sice oba zabývají literaturou pro mládež, ale každý má svůj styl psaní založený na úplně jiných podmětech, které jsou pro ně důležité. Především o těchto dvou autorech nejde říct, že pokud máte rádi jednoho, zamilujete si s jistotou i toho druhého. A kdybych měla vybrat toho lepšího autora s tím lepším příběhem, když už je to tedy tolik spojováno, tak určitě volím Jennifer, jelikož její knihy v sobě mají daleko více citu, který Green postrádá.

Obálka knihy je krásně jednoduchá a to stačí. Modrou a bílou barvou dohromady se nikdy nic nezkazí a tady pomáhají příběhu dodat kouzelné a mladické atmosféry. Modré bublinky na obálce navíc ukazují krásně křehkost mladé duše, a že nic není tak dokonalé, jak se může zdát…

Jak tedy knihu hodnotím? Musím říct, že jsem se opravdu bála zklamání, a i když Všechny malé zázraky asi jen tak nějaká kniha nepřekoná, tak Tíha vesmíru mi dokázala, že Jennifer Niven je opravdu autorka, která si mou pozornost zaslouží. I v této knize dokáže dát čtenáři chuť do života a zamyslet se nad tím co opravdu chce a nedělat pouze to, co po něm chtějí druzí. Záleží také na vás a na vaší chuti do života, kterou v některých okamžicích tak lehce ztrácíme. Pokud tedy hledáte knihu z prostředí střední školy, u které se zamyslíte, ale také oddechnete a dostanete chuť žít a milovat, tak je právě Tíha vesmíru tou správnou volbou pro vás.

A teď už hodnocení!

    84%

Už jste o této knize slyšeli? Četli jste ji nebo se na ni teprve chystáte? Jak se vám případně líbila? Četli jste Všechny malé zázraky? Která kniha od Jennifer Niven je vaše nejoblíbenější?

Budu moc ráda za každý váš komentář. :)