středa 9. srpna 2017

Odhalte pravdu mého deníku...

Můří deníky


Autor: Rachel Klein

Originální název: The Moth Diaries

Žánr: YA, fantasy, horor

Počet stran: 224

Vydavatelství: Knižní klub

Oficiální anotace: Šestnáctiletá hrdinka, žijící v luxusní internátní škole, si zapisuje do deníku své nejtajnější myšlenky. Ovládá ji stále rostoucí posedlost spolužačkou, se kterou sdílí ložnici, Lucy Blakeovou, a nemyslí na nic jiného než na její přátelství s novou žákyní Ernessou, tajuplnou, náladovou bledou kráskou s uhrančivým pohledem. S Ernessou jsou spojeny ponuré klepy, podezření a tajemství i řada hrozivých nehod.
Školou se šíří hrůza a Lucy už neví, co je skutečnost a co je jen výplod zjitřené představivosti. Tajuplná, hrůzná atmosféra v sobě spojuje všechny děsy, touhy a úzkosti dospívání. Středobodem deníkových záznamů je jediná otázka: je Ernessa skutečně upír, nebo vypravěčka uvízla v horečnatém světě vlastní fantazie?

"Věřím na věčnost, nevěřím na duchy."

A je to tu znova. Další rok na dívčí internátní škole, na který se velmi těším. Strávím totiž další ročník se svou nejlepší přítelkyní Lucy Blakeovou. Představuji si další skvělý rok, který prožijeme hlavně spolu. Pořídila jsem si zápisník a chci si vše, co zažijeme, poctivě psát. Jenže s něčím jsem nepočítala. Tedy spíše s někým. Do školy totiž přišla nová studentka, Ernessa, která příliš zasáhla do mého přátelství s Lucy.

Chci být s Lucy, jenže ona mi v tom stále brání. Připadá mi, že Lucy přímo ovládá. Už to není ta stará dobrá kamarádka, se kterou jsme vše sdílely. Je jiná a může za to Ernessa. Vše okolo Ernessi je omotáno záhadami a tajemstvím, které vidím jen já. Ale je to co vidím pravda? Nebo jen pouhý výmysl mé bujné fantasie? Čemu mám věřit? A co když Lucy hrozí nebezpečí?

"Vloudila se do tohoto deníku, stejně jako se vloudila do Lucyina života.
Nemůžu to zarazit.
Nemá to být o ní…"

Možná vám k odhalení pravdy pomůže můj deník, ve kterém se po všech těch letech nevyznám už ani já. Připojte se ke mně a pojďte si můj starý deník přečíst také…

"Zná někdo přesný bod, kde končí realita a začne převažovat něco jiného, naprosto nevyzpytatelného?"

Kniha, která je na první pohled pouhým zápisníkem dívky z internátní školy, ale v tomto případě to tak jednoduché není. Jen párkrát se stane, že se v celé knize můžete tolikrát ztratit a jen stěží najít, jako tomu je právě zde. Celý příběh se tu odehrává na hranici reality a fantasy světu, který je chvílemi neuvěřitelně jasný a poté zas zakryt tou nejtemnější mlhou. Nevíte kde je nahoře a kde dole, ale bojíte se strmého pádu, který celou knihu ještě více zamotá.

Autorka (zdroj)
Celý příběh je psán formou deníkových zápisů, které celý rok psala postupně hlavní hrdinka. Je to v podstatě takový klasický deník, který nám ukazuje pomalu každičký den ze života na internátní škole. Ukáže nám život dospívající šestnáctileté dívky a jejích vrstevnic, jež řeší vztahy a zábavu, kterou jim může internát nabídnout. Zápisky jsou ještě trochu více rozděleny do měsíců, do kterých se postupem času dostává to tajemno, které je v této knize tím hlavním tématem.

Autorka měla skvělý nápad jak knihu pojmout. Forma deníku udělala příběh zajímavějším a díky krátkým denním zápiskům i kniha rychle ubíhala. Ovšem nejde říct, že by se lehce četla. Příběh plynul rychle až do okamžiku, kdy se autorka pokoušela dát do knihy více fantasy a trochu i hororových prvků. Tohle byl totiž moment, kdy se příběh stává nepřehledným a celkem i pomotaným. Některé pasáže a to především ke konci jsou zmatené a bez náležité pozornosti je možné se v celém příběhu ztratit. I přes tyto pasáže však byla kniha dobrá a to hlavně díky jejímu konci…

Konec. Nemám ráda nic, co končí otevřeně a co mi nezodpoví všechny mé otázky, které si v průběhu čtení položím. A tady byl závěr celkem otevřený. Kniha začíná pár slovy samotné vypravěčky a i tak končí. V těchto dvou částí je však na celý deník a všechny události nahlíženo s odstupem času alespoň 20 let. Jinak deník zkrátka začíná první den v dalším ročníku a končí už 7. května. A poté už jen krátký dovětek. Nic víc. Žádné další vysvětlení. Ale to u této knihy nevadilo. Právě naopak, autorka nám tímto totiž dala možnost vlastního vysvětlení celého závěru.

Originální obálka (zdroj)
Obálka knihy. Popravdě? Mohlo to být lepší, ale i z této obálky dýchá trochu toho tajemna, kterého je však v knize opravdu více než se může zdát. Kdybych však měla být zas hnidopich, tak budu jako vždy trvat na maličkostech, jako je barva vlasů atd. To tady totiž také nebylo zas tak doladěno… Originální obálka je každopádně lepší.

A co na tuto knížku říkám já? Nemůžu říct, že bych byla od začátku nadšená. Spíše naopak. Kniha se mi nelíbila a musela jsem se ke čtení chvílemi opravdu přemlouvat. Ovšem v okamžiku, kdy jsem překročila kritickou půlku, tak celý zbytek příběhu utekl nějak rychle. Skončilo to tak, že jsem chtěla víc a ono žádné pokračování nebylo. Můří deníky zaručeně nejsou knížkou, která sedne každému. I já jsem měla chvílemi problémy se ve vypravěčce vyznat. Na jednu stranu bylo hezké, jak byl celý příběh pojat, ale nevadilo by knihu vyprávět klasicky a s tím přidat tak 200 až 300 stran, které by vše pomohli lépe vysvětlit. Na druhou stranu je takto kniha více zajímavá a i přes častější kritiku si najde či našla v českých vodách své čtenáře.

Teď na závěr mě napadla ještě jedna věta, která asi nejvíce specifikuje skupinu, pro které tato kniha je. A to: Čím více zvrácená a pomotaná mysl čtenáře tím lépe, protože ten co své fantasii dává málo prostoru, pochopí tuto knihu jen těžce…




A teď už hodnocení!

    79%

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Líbil se vám příběh? Co si o něm myslíte? Viděli jste stejnojmenný film, který je podle této knihy natočen? Jak se vám líbil? Já se na něj zatím stále ještě chystám a jsem na něj opravdu zvědavá…
Budu moc ráda za každý váš komentář. :)


2 komentáře:

  1. Tak s tou tvojí poslední větou souhlasím :) asi mám zvrácenou a pomotanou mysl a fantazii dávám prostoru až až, protože tohle dílko mě opravdu probudilo a zároveň mi zamotalo hlavu. Byla jsem z toho taková rozklepaná... jo, řekněme, že kniha nechala dojem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se v té poslední větě právě vidím také. :D Nakonec na mě příběh udělal velký dojem, protože o knize stále přemýšlím... Ale nevadilo by mi, kdyby to autorka více rozvedla.

      Vymazat

Budu moc ráda za každý váš komentář. :)