Nestaneme se rozpojenci... My budeme žít!

Bez šance

Autor: Neal Shusterman

Série: Unwind Dystoligy 1.

Originální název: Unwind

Žánr: YA, dystopie, sci-fi, román

Počet stran: 304

Vydavatelství: Knižní klub

Oficiální anotace: Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit.

Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají.

Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk...

"Jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost;

a tím vesmírem si nejsem jist."

– Albert Einstein

Jedna "Válka o vnitrozemí" a svět se od té doby rázem změnil. Zavedl se zákon, který je nazýván "Zákon o životě". Jsou zakázané jakékoli potraty, tak jak byly známi dříve. Což se dá považovat za skvělou věc, ale… Pokud se vám narodí dítě, máte tři možnosti: Můžete ho vychovat. Můžete ho nechat čapnout. Nebo, díky "Zákonu o životě", můžete své dítě mezi 13-18 lety poslat zpětně na potrat, kterému nyní nikdo neřekne jinak než rozpojení. Pak tělo daného jedince bude použito na záchranu dalších lidí. Bude použita každá jeho část a nebude se tak jednat o žádné plýtvání životem…

Dříve jsem si myslel, že celý tento zákon má smysl. Ovšem dříve jsem si také myslel, že patřím do té první skupiny. To jsem se však spletl. Jmenuji se Connor a nedávno jsem našel u rodičů podepsaný papír o mém rozpojení. Ale to přeci nejde! Je mi pouhých 16 let a chci žít! A tím myslím plnohodnotně, a ne jako ruka či část mozku někoho jiného. Chci žít a taky že budu! Uteču a nikdo mě nezastaví. Jen se mi do cesty připlete jedna dívka a desátek se sebevražednými sklony…

"Ta bedna je jako rakev. Ta bedna je jako lůno. Zdá se, že normální měřítka času neplatí a nepředvídatelné letové turbulence vyplňují temný prostor všudypřítomným napětím."

Bez šance. Knížka, která od začátku tohoto roku plní veškeré sociální sítě. Především tedy Instagram a to díky Míše z kanálu Radši knihu. Ta se totiž rozhodla spojit knižní komunitu a dokázat Knižnímu klubu, že když vydají i zbylé tři díly z této série, tak se budou prodávat. Člověk by řekl, že tím povzbudí maximálně pár jedinců, ale strhla se doslova lavina příspěvků, ve kterých byla tato kniha vychvalovaná do nebes. Rozhodla jsem se tedy zjistit, co na této knize všichni mají, a proč každý říká: „Přečtěte si ji!“ No, a tak jsem si ji přečetla…

Neal Shusterman (zdroj)

Knížka je psaná er-formou a vypráví o třech hlavních postavách, které svede dohromady osud rozpojenců. Krom hlavních postav zde však nalézáme i další zajímavé charaktery, které si buď od prvního okamžiku oblíbíte nebo je naopak začnete nenávidět. Nic zde však není tak očividné, jak se může na první pohled zdát a autor si s námi stále hraje. Kapitoly jsou v knize skvěle dělené podle jednotlivých osob, které se v ději vyskytují a okolo kterých se zrovna v tom daném momentu budeme v příběhu pohybovat. Najdeme zde například kapitolu policisty či rovnou celého davu, které nám na rozdíl od kapitol našich hlavních hrdinů povypráví o některé věci úplně z jiného pohledu.

Příběh Bez šance není zajímavý jen svým rozdělením kapitol, ale především tím, jak se autor dokáže chopit každé maličkosti a navázat ji na něco důležitého. Vše tedy s něčím souvisí, a to naprosto přirozeně a nenásilně. Každou drobnost, navíc autor dokáže krásně objasnit a nezůstávají tak v příběhu zbytečné nezodpovězené otázky, kterých většinou v podobných knihách bývá nesčetné množství. Celý děj navíc krásně plyne a nenachází se v něm žádné nudné scény. Je zde tak akorát těch popisných situací a akce, jak by mělo v ideální knize být.

O této knize si z anotace nejspíše každý myslí, že se jedná o drastický a násilný příběh. To je nejspíše i důvod, proč se některým čtenářům se slabšími žaludky do této knihy nechce. Ale věřte mi, že tak hrozné to není. Ty nejděsivější momenty jsou nejvíce situace, které se dají v budoucnu i dost dobře představit u nás. Z těch částí vám může přeběhnout až mráz po zádech, ale s tím se v dobrých dystopiích dá i v celku počítat. Navíc co se týká celého rozpojení, tak zde není pomalu řeč o krvi či nějak dopodrobna popisující střeva a různé části vnitřností. Existují daleko drastičtější knihy, ve kterých lítají useknuté hlavy vzduchem, všude tečou potoky krve a kde meče párají břicha tak rychle, že se nestačíte ani nadechnou a už u z těla vylézají vnitřnosti. Opravdu se nemusíte bát. Nic takového zde není, ale zas nemůžete očekávat naprosto pohádkový příběh, kde se nic násilného nebude dít…

(zdroj)

Tím největším a rozhodně jediným mínusem této knihy je podle mého názoru její obálka. Sice se říká nesuď knihu podle obalu, ale ruku na srdce, kdo knihu podle obálky alespoň trochu nesoudí? Tato kniha sice vcelku vystihuje hlavní téma příběhu, kterým je rozpojení, ale co tam pohledává to oblečení? Navíc bych řekla, že kniha svými barvami působí až moc naivně a spíše bych se v jejím nitru hledala klasickou YA romanci než dystopii. Netvrdím, že je lepší obálka z originálu, ta totiž na můj vkus působí zas až moc hororově, ale díky tomu možná více přitáhne svou cílovou skupinu čtenářů… Co si o této obálce myslíte vy?

Když si tuto knihu přečtete asi se najde jen pár jedinců, kteří budou z příběhu zklamaní. Přeci jen se každému nelíbí to samé. Ovšem pokud vás baví dystopie a hledáte úplně nový příběh, který jen tak v nějaké knize nenaleznete, troufám si tvrdit, že si Bez šance zamilujete. A to vám tvrdí člověk, který dystopie moc nevyhledává a spíše dává přednost fantasy. Z celé knihy jsem byla nesmírně nadšená a hltala jsem každou stránku. Většinou času vyhledávám knihy spíše od žen než od mužů, jelikož jsem zjistila, že mi knihy od autorek více sednou, ale jak nad tím tak přemýšlím, asi jsem udělala chybu. Nevybavuji si totiž žádnou autorku, která by dokázala na celkem malém počtu stran sepsat tak originální příběh, který dává naprostý smysl. Rozhodně už nyní chápu, co všichni na této knize mají, a proč tak milují Neala Shustermana. Jen nějak nechápu, jak jeho knížka Smrtka, která nedávno vyšla u YOLI, má být ještě lepší… Právě ta kniha je důvodem, proč nedávám plné hodnocení…

Tuto knihu rozhodně doporučuji každému čtenáři dystopií, a to nehledě na pohlaví. Příběh je psán tak neutrálně, že totiž zajisté zaujme jak dívky, tak chlapce. Navíc to není naivní příběh, který by se zavděčil jen dospívajícím. Sice se jedná o YA dystopii, ale pokud vás příběh zaujal, neváhala bych nad jejím přečtením v jakémkoli věku. Bez šance se vyplatí přečíst i kdyby nebylo vydané pokračování, vše je totiž v celku dobře uzavřené, ale samozřejmě, že ta zvědavost z pokračování ve vás bude. Doufejme tedy, že se nad námi Knižní klub smiluje a odkoupí práva na zbylé díly…

A teď už hodnocení!

    95%

Znáte tuto knížku? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli líbila se vám? Co vás ke čtení této knihy dohnalo? Toužíte po jejím pokračování?

Budu moc ráda, když mi vše napíšete do komentářů. :)