Ten nejdelší polibek trochu jinak...

Líbali jsme se

Autor: David Levithan

Originální název: Two Boys Kissing

Počet stran: 192

Vydavatelství: CooBoo

Oficiální anotace: David Levithan napsal příběh založený na skutečné události – Harry a Craig, dva sedmnáctiletí kluci, se zúčastnili líbajícího maratonu, aby překonali Guinessův rekord a zároveň upozornili na předsudky panující ve společnosti. Dehydratovaní a nevyspalí se snaží překonat rekord a jejich úsilí se stává ohniskem, kolem kterého se točí příběh dalších dospívajících kluků, již hledají svoji vlastní identitu, lásku, řeší rodinné problémy – a hlavně touží objevit své místo v tomto světě...

"My jsme tak dokonalí pitomci..."

- Peter

Vše začalo díky jednomu polibku. Polibku, který má být ten nejdelší, jaký člověk kdy prožil. Polibek, který má být zapsán v knize rekordů.

Tento polibek započal díky Tarqovi, tedy hlavně kvůli tomu co se mu stalo. Napadli ho. A kvůli čemu? Jen proto, že je gay. Jen proto, že se liší. Jen proto, že se banda pitomců rozhodla, že on zkrátka nemá na světě co pohledávat. O všem, co se stalo Tarqovi, se dozví jeho známí, Craig a Harry. Creiga už štve, jak na homosexuály lidé nahlíží a tak se rozhodne něco udělat. Zúčasní se líbajícího maratonu, spolu se svým bývalým přítelem Harrym, ke kterému ovšem Craig stále něco cítí. Chtějí tím vším upozornit na předsudky, které vůči gayům lidé mají. V tom, aby to udělali a ještě navíc mohli být zapsáni v Guinessově knize rekordů, jim stojí v cestě už jen jedna překážka. Třicet dva hodin, dvanáct minut a deset vteřin.

V knize se ovšem nepíše jen a pouze o těchto třech, tedy o Tarqovi, Harrym a Craigovi. David Levithan umožnil čtenáři nahlédnout i do jiných životů. Takovým nejzajímavějším klukem je zde Cooper a jeho snová virtuální realita, která se začne rázem bortit. Stačí jen jednou nevypnout počítač, který pak rodičům prozradí vše, co se Cooper snažil skrýt. Dále tu je Niel a Peter. Mladý pár, který spolu chodí už rok. No a aby toho nebylo málo, tak ještě jedno seznámení na plese gayů. Seznámení Ryana a Averyho. Neboli seznámení modrovlasého a růžovovlasého, kteří jsou po bližším seznámení ještě zajímavější.

Na knize je zajímavé, že vypravěčem jsou muži, kteří zemřeli na AIDS. Vypráví o již zmíněných, kterým nahlíží do života a zároveň se jim snaží radit. Ovšem oni je neslyší. Vypráví, ale i  i o tom, jak umírali, jaké to bylo pro ně a pro jejich blízké. O tom co by udělali jinak. Také zde vypráví, nebo je zde tedy alespoň zmínka o těch, kteří už nežijí. Ovšem ti nezemřeli na AIDS. Spáchali sebevraždu.

Jaké to je když vás rodina odsuzuje odsuzuje za to jací jste? Co když vás nikdo nechápe? Co když nedokážete žít sami se sebou? Ale co když naopak máte po boku své milované, na které se můžete vždy obrátit. Příběh plný toho, jaké to je žít v dnešní době a zjednodušeně řečeno být kluk na kluky.

"Nadpřirozené je přirozené a ohromit může i sebeobyčejnější pohyb, jako tlukot srdce nebo letmý pohled."

Tato kniha mě nadchla a opravdu se mi líbila. Ať už stylem jakým byla napsána nebo i tím, že byla inspirována skutečnou událostí a i lidmi samotnými. Nebudu lhát, celkem jsem se bála do této knihy jít. Přece jen to není klasický příběh o klukovi a holce, ale nechtěla jsem mít nějaké předsudky a odsuzovat knihu dřív než si jí přečtu, jelikož sama předsudky vyloženě nesnáším. A vůbec nelituji toho, že jsem tu knihu četla. Vím jaké to je lišit se od ostatních a také vím jak dokážou být lidé hnusní a vyřazovat vás kvůli něčemu za co nemůžete. Prostě jste se tak narodili. David Levithan se toho příběhu ujal opravdu pěkně. Sice se nerozepsal na moc stránek, ale napsal příjemnou oddechovku, která donutí člověka zapřemýšlet nad tím jestli taky nedělá chybu a nesoudí člověka jen podle orientace nebo třeba i podle handicapu, ale jestli toho člověka nejdřív pořádně pozná a soudí ho až poté. No tohle byla ode mě taková delší věta na přemýšlení.

A teď už hodnocení!