Dvě opuštěné děti v troskách Berlína...

Vytoužené dítě

Autor: Catherine Chidgey

Originální název: The Wish Child

Žánr: Válečný román, 2. světová válka

Počet stran: 416

Vydavatelství: Omega

Oficiální anotace: Německo, 1939. Dvě děti sledují, jak jejich rodiče pomalu zabředávají do záhadných soukolí moci. Siggi žije v prostředí blažené nevědomosti měšťáckého Berlína. Její otec, cenzor, zásadně nepoužívá slova jako „slib", „láska" nebo "milost". Erich je dítě žijící poklidným venkovským životem, ale trápí ho podivné otázky, na které nezná odpověď.

Tisíckrát deklamovaná naděje Němců na skvělou budoucnost se začíná hroutit a děti nalézají dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed Berlína – nebo lépe řečeno, toho, co z něj zbylo. Ze všech oken visí bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které Siggi a Erich strávili spolu, zformovaly celý jejich další život.

Tajemný vypravěč střeží jejich přání a touhy. Vidí to, co vidí, cítí, co cítí, a přesto se z trosek národního snu začíná pomalu ozývat nový hlas.

"Dny se smršťují, šedá obloha se sklání nad městem a válka se valí dál jako špatné počasí a vlaky s vojskem dál odjíždějí. Věci se ztenčují, dokonce i knihy jsou plné děr. Na některých stránkách chybí tolik slov, že už ta zbývající nedávají smysl, bortí se a rozpadají."

 

Mysleli, že on je to nejlepší, co svět kdy potkalo. Byl jejich světlo, jejich Vůdce. Dělali vše, o čem tvrdil, že je pro Říši to nejlepší. A přitom netušili, že on je to hlavní zlo, které vede Německo k záhubě…

 

Povím vám příběh, ale nebude to nic krásného. Příběh, který se vám chystám vyprávět, není totiž žádnou pohádkou. Odehrává se za kruté doby v Německu a začíná rokem 1939, kdy zlo bylo považováno za Boha. V té době žily dvě malé děti, které mi byly velmi blízké. Žily sice každý v úplně jiné společenské vrstvě a ani se neznali, ale měli jednu věc společnou. Oba milovaly své rodiče a tak věřily v to, v co věřili oni.

 

Jedno z těch dvou dětí, o kterých vám budu vyprávět, je Siggi. Dívka ze zámožné rodiny, jejíž otec pracuje jako cenzor. Ve svém zaměstnání pročítá každou knihu a odstraňuje z ní veškerá slova, která Vůdce zakázal. Do rukou se v této době národu nedostávají knihy ve formě, v jaké je znáte vy. Ty naše jsou plné děr, jelikož byla odstraněna slova jako "láska" a "milost"… A pak je tu to druhé dítě, které mi je ještě bližší. Jmenuje se Erich a se svou rodinou žijí na statku, kde jim dělají společnost úly vyřezané do lidských postav…

 

Jak už jsem vám řekl, Erich a Siggi se neznají, ale osud je svede dohromady. Nebude to však ihned. Nejdříve totiž musíte pochopit důvěru německého lidu v jejich Vůdce. A to vám vše ukáži. Já, hlas, který měl být už dávno umlčen.

 

"Byl krásný jako obrázek, se záplavou hebkých blond vlasů. Někdy ho Emilie vzala na vůz a jeli spolu do vesnice. To pak sledoval, jak obloha nad ním ubíhá, jeho modré oči splývaly s modrou barvou oblohy a jako by něco hledaly."

 

Catherine Chidgey (zdroj)

Románů z 2. světové války je mnoho a najít ten, který se značně liší od ostatních je celkem složité. Válka byla krutá a odneslo to spoustu nevinných a tak není divu, že ta krutost je to hlavní, čeho se autoři ve svých knihách drží. A to není jiné ani u tohoto příběhu. Při čtení zažijete neuvěřitelnou spoustu pocitů. Pocítíte lásku, vztek, lítost, touhu a především bezmoc, která na vás číhá z každé stránky…

 

Kniha rozhodně není oddechová. Příběh vám dá psychicky a emocionálně pořádně zabrat. Navíc ho nejde číst, když jste při čtení myslí někde úplně jinde. U této knihy se totiž musíte soustředit na velké množství postav a styl, kterým autorka čtenáři příběh podává, také není extra jednoduchý. Ovšem vyplatí se věnovat příběhu tu pozornost, protože nic podobného si v jen tak nějaké knize nezažijete. Spatříte zde totiž 2. světovou válku zas z jiného pohledu. Nejen, že hlavními postavami v knize jsou děti, ale také jejich rodiny milují a plně podporují svého Vůdce. Nevidí v něm totiž žádné zlo a mi tak máme možnost alespoň trochu pochopit ty, kteří sympatizovali s Hitlerem. Není to sice nic lehkého, ale je to úplně jiný pohled na situaci, než jak tomu bývá ve většině jiných válečných románech...

 

Kniha je vyprávěna trochu zvláštním způsobem, který, bohužel, chvílemi i ruší čtenářovu pozornost. Ve vypravování se totiž střídá er a ich-forma kvůli našemu záhadnému vypravěči, který rád vstupuje do děje. Tento vypravěč je tajný a autorka ho čtenáři odhaluje až na závěr, ve kterém rázem vše zapadne na to správné místo. Opravdu vám nedoporučuji zjišťovat, kdo ten vypravěč je hned na začátku knihy, jelikož byste si tím zjištěním zkazili ten prožitek, který na konci při zjištění máte. Prozradím vám však, že v tomto vypravěči se autorka nechala inspirovat skutečnou událostí, která vám nezanechá ani jedno oko suché. Kvůli stylu, kterým je kniha napsaná, není příběh z počátku až tak moc čtivý. Dá celkem práci se na počátku v příběhu neztrácet, ale rozhodně stojí za tu energii, kterou do čtení vložíte, protože tato kniha je dokonalou ukázkou všeho, co se za 2. světové války dělo v Německu.

 

(zdroj)

Obálka knihy je krásná a přitom neuvěřitelně krutá. Vidět trosky Berlína, v jehož nitru sedí dvě malé děti, dokáže člověku až zlomit srdce. Ovšem tato obálka celý příběh skvěle vystihuje. Rozhodně nesouhlasím s obálkou originálu, která je na celý příběh až moc roztomilá a květovaná. Originální přebal mi dost připomíná spíše knihu od Jane Austen než příběh z prostředí tak krutého místa. Přebal od Omegy je tedy naprosto skvělý a vystihující…

 

Co si o knize myslím já? Tak začnu tentokrát s něčím negativním, kvůli čemu nemůžu dát knize těch 100%. I přesto, že byl celý příběh dokonalý, bylo dost složité pochopit styl vypravování, který autorka zvolila. Ten styl mi z počátku a až do poloviny dal dost zabrat. Bojovala jsem s tím, abych knihu nezavřela a nešla jsem číst něco jiného, co by bylo psané "normálně". V okamžiku, kdy jsem se do knihy začetla, skočil do příběhu vypravěč a já rázem zas nevěděla, kde jsem. Možná by to v knize chtělo nějaké lepší rozdělení a popsání jednotlivých kapitol, aby tam alespoň ta možnost, že se čtenář ztratí, nebyla tak velká… Musím však autorce za tu práci s tím vypravěčem na jednu stranu složit poklonu. Bylo vidět, že si na tom dala záležet a především nám dala příběh, který jen ta někde nenajdeme. Líbilo se mi například, jak autorka ukázala působení války na lidskou duši a to jak negativně tak překvapivě i pozitivně. A co vám budu nalhávat, mě ten příběh i přesto složité vypravování neuvěřitelně zasáhl a když jsem zjistila, na jaké události je kniha založena, začalo se mé srdce tříštit na kousky a zároveň ve mně vše zažehlo nesmírný vztek…

 

Vytoužené dítě je zkrátka famózní příběh, který doporučuji každému, kdo si touží přečíst příběh založený na skutečné události a nevadí mu, když si popláče. Kniha z válečného období se nikdy neobejde bez slz a ani tento příběh není výjimkou. I zde totiž potřebujete kapesníky a to obzvlášť k posledním 100 stranám.

 

A teď už hodnocení!

 

    91%

 

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni prozatím jen chystáte? Pokud jste ji četli, líbila se vám? Máte rádi romány z 2. světové války? Který je váš nejoblíbenější?

Budu ráda, když mi to napíšete do komentáře. :)

 

 

 

Mé velké díky patří nakladatelství Omega za poskytnutí výtisku pro tuto recenzi.

Pokud o tuto knihu máte zájem, najdete ji přímo na stránkách nakladatelství Omega.

A pořídit si ji můžete v knihkupectví Knihy Dobrovský.