Tajemství, která až doposud střežil dům Arcadia…

Zakázané ovoce

Autor: Jojo Moyes

Originální název: Foreign Fruit

Žánr: Román pro ženy, světová literatura

Počet stran: 448

Vydavatelství: Ikar

Oficiální anotace: Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech…

"Proti tvojí mámě je ocelová čepel příjemně měkká."

Život v přímořském městečku Merham je tím nejlepším místem, ve kterém jsem kdy bydlela. Už se nikdy nechci vrátit do Londýna. Nejraději bych celý život strávila zde. Je tu klid a nic vás tu nepřekvapí. Ovšem nyní se zde věci dali do pohybu díky novým obyvatelům domu Arcadie a všichni rázem nemluví o ničem jiném. Jak zjišťuji, v Arcadii se člověk nikdy nenudí. Neustále jsou zde nějaké návštěvy a majitelé si žijí jako bohémové. Což není zrovna styl života, který obyvatelé Merhamu vítají s otevřenou náručí.

Jenže mě a kamarádce Celii celý dům nesmírně přitahuje a jeho obyvatelé ještě víc. Mluví se zde neustále o umění a společenská pravidla jako by neexistovala. Je to tu jak v jiném světě. Ve světě, kde vás nechají ochutnat zakázané ovoce, ale společnost vás ho donutí vyplivnout. A to, co jste tehdy udělali, vás bude pronásledovat ještě po padesáti letech…

"Dělejte jen, co sama doopravdy chcete. Tak nikdy nebudete muset ničeho litovat. Protože až jednou budete v mém věku… bože můj, té lítosti se nahromadí tolik, že vás úplně zavalí."

Odpočinkový román vhodný do jakéhokoli počasí, který je skvělý jako večerní čtení do postele. To je kniha Zakázané ovoce, která zajisté upoutá každého milovníka 50. let. Romány od Jojo Moyes jsou známé po celém světě především díky knize Než jsem tě poznala, která upoutala srdce každého čtenáře. Zakázané ovoce sice není nejlepší autorčin příběh, ale určitě si najde svou skupinu čtenářek, které nelehký osud hlavní hrdinky Lottie zaujme a pohltí.

Jojo Moyes (zdroj)

Příběh je vyprávěn er-formou a je rozdělen na tři části, které pokaždé zaujmou něčím jiným. První část se odehrává v minulosti v 50. letech a poskytne nám velké množství různorodých a zajímavých charakterů, ve kterých si každý najde svého oblíbence. Nejvíce zajímavý jsou zde zajisté obyvatelé Arcadie, kteří svým bohémským stylem a debatami o umění jsou tím nejzajímavějším z celého příběhu. Druhá část nás rázem dostává do přítomnosti k novopečené matce, kterou opustil přítel a ona sama nezvládá péči o svou malou holčičku. Její osud nás dovede do Merhamu a začne se zde otevírat příběh, který před padesáti lety ještě neskončil. Tato část se závěrem prolíná s minulostí a je asi tou nejdojemnější z celé knihy, takže doporučuji mít po ruce kapesníky… A třetí část skládá úlomky srdcí zase zpět k sobě, ovšem překvapivě jinak, než můžeme být zvyklí z předchozích autorčiných románů.

Tím nejzajímavějším a nejpoutavějším je na celém příběhu vedlejší dějová linka odehrávající se mezi obyvateli Arcadie. Kdyby se autorka více věnovala tomuto příběhu a do ústraní dala život Lottie byla by kniha rozhodně více poutavá a zajímavá. Celkovým tématem knihy byla především zakázaná či nenaplněná láska, a právě Arcadie se stala krutou ukázkou toho, jak společenská pravidla striktně zakazovala lásku osob stejného pohlaví…

Obálka knihy je opět nádherná a dokonale sedí k ostatním knihám Jojo Moyes. Tato obálka má opět své kouzlo a na první pohled pasuje k příběhu. Hezky vyobrazuje pláž Merhamu a 50. léta, ve kterých se hlavní část děje odehrává.

A jaký je můj názor? Na můj vkus mi trvalo celkem dlouho, než jsem knihu dočetla. To ovšem nebylo z důvodu, že by se mi příběh nelíbil. Bylo tomu spíše naopak. Od začátku jsem si příběh oblíbila. Okamžitě jsem se do něj začetla a přirostli mi k srdci obyvatelé Arcadie. Což byl ten problém. Bála jsem se pokračovat. Znám knihy této autorky a vím, že vždy dokáže provést nečekaný zvrat, který mě rozcupuje na kousíčky. A povedlo se jí to i se zakázaným ovoce… Avšak kdyby se celý příběh odehrával v 50. letech, udržel si atmosféru té doby a více se zabýval příběhy majitelů Arcadie, pohltil by mě děj daleko víc. Možná bych si dokonce knihu oblíbila více než Než jsem tě poznala, jelikož ten začátek k tomu neměl daleko. Ale… To prolínání minulosti s přítomností bylo sice zajímavé, ovšem, bohužel, i na škodu. Daleko více by se mi líbilo, kdyby autorka držela příběh pouze v minulosti a napsala román pouze z tohoto období.

Příběh doporučuji určitě fanouškům knih Jojo Moyes, kteří by tuto knihu neměli rozhodně vynechat. Poznáte v této knize totiž zas autorčinu tvorbu z trochu jiného soudku, a to rozhodně stojí za to! Jinak pokud máte rádi 50. léta a zatím nemáte zkušenost s touto autorkou, nic vám nebrání přečíst si její Zakázané ovoce jako první.

A teď už hodnocení!

    81%

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli, jak se vám líbila? Který příběh od Jojo Moyes je váš nejoblíbenější?

Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentáře. :)