Květy oleandru, které v sobě ukrývají pravdu…

Krása a jed oleandru

Autor: Teresa Simon

Originální název: Die Oleanderfrauen

Žánr: Válečný román, román pro ženy, 2. světová válka

Počet stran: 448

Vydavatelství: Beta

Oficiální anotace: Hamburg 1938. Mladá Sophie Terhoven, dcera vlivného obchodníka s kávou se zamiluje do chudého syna pouhé kuchařky. V cestě jim ovšem stojí nejen odlišný původ, ale také temné tajemství jejich rodičů a – válka. Mají milenci společnou budoucnost? A přežijí vůbec těžké období? Na odpovědi čeká o téměř 80 let později mladá majitelka kavárny Jule Weisbachová, která čte Sophiin deník a odhaluje nejen osudy mladé Sophie a Hannese, ale také vazby, o kterých neměla ani tušení.

Román velmi vtipně doplňuje soubor devíti receptů na dorty, zákusky a nápoje, které Jule podává ve své kavárně.

"Kdyby tak zahrada mohla vyprávět…"

Můj život možná upadá do stereotypu, ale já se rozhodně nenudím. Jako majitelka kavárny v Hamburku mám stále co dělat. Když tam neobsluhuji, jsem většinou zavřená v kuchyni a peču mé milované zákusky. Navíc jsem sama, takže mě od vášně k pečení nic nerozptyluje. Ne tedy že bych byla single dobrovolně, ale o tom až jindy.

Nedávno se mi dostal do rukou deník z roku 1936. Napsala ho dívka jménem Sofie, o které nic nevím, ale její život mě od první stránky deníku natolik zaujal, že ho nemůžu odložit. Její životní příběh, který se odehrává na pozadí 2. světové války, mi nedá spát. Musím zjistit, jestli Sofie přežila válku a co se stalo s jejím milovaným Hannesem. Ovšem abych to zjistila, budu muset deník dočíst až do konce a už teď vím, že mi to srdce…

"My, ženy z rodiny Terhovenových máme rády oleandry. Díky tomu víme, že k sladkostem lásky patří i velká dávka hořkosti."

Válečný román, srdceryvné příběhy několika žen ze současnosti a zároveň i kuchařka s recepty na zákusky. Přesně to se ukrývá v knize Krása a jed oleandru, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost. Je totiž jedno, kolik vám je let, ale tento příběh se vám jednoduše zapíše do duše. Díky tomu, že tu máme různě staré postavy, každý si tu najde svého oblíbence, a to dokonce i osmnáctileté dívky. V jednom okamžiku, kdy je zde totiž jedna z postav přirovnávána k Ianu Somerhalderovi, takže kdo zná Upíří deníky, musí si tuto knížku přečíst.

Příběh je vyprávěn er-formou a částečně i deníkovými zápisky Sofie. Jak už jste nejspíše pochopili, děj se odehrává ve dvou časových linkách. Máme tu tedy mladou Sofii, které začíná nelehká životní cesta a její rodina jí nic neusnadňuje. Navíc je obklopena i nacisty a mi se zde tak střetáváme s postavami, které bychom nejraději okamžitě z celého příběhu vyškrtli. Když však přejdeme do té druhé časové linky pryč z 2. světové války a nahlédneme do současnosti, máme tu Jule. Vtipnou a milou majitelku kavárny, která zbožňuje historii. Autorka krásně zpracovala veškeré postavy a moc se jí povedlo vyobrazení jejich charakterů. Najdeme zde tedy jak záporné postavy, tak i ty kladné, které naštěstí převyšují tu stranu zla.

(zdroj)

Kniha v sobě ukrývá krásný a srdcervoucí román, ve kterém se nachází spoustu nečekaných zvratů. To nejdůležitější, co nám však touto knihou autorka sděluje, je to, abychom nezapomínali na hrůzy minulosti a poučili se z krutých a nelidských činů, které na společnosti nacisté napáchali. Stejně jako v ostatních knihách z druhé světové války, tak i zde nám autorka ukazuje kruté jednání s židovskými občany, zakazování jim jakýchkoli pravomocí a následně jejich vyvražďování. Krom tohoto pravdivého faktu se však nebála v knize promluvit ani o homosexualitě za 2. světové války. Jsem hrozně ráda, že se jí prostřednictvím této postavy povedlo ukázat i tuto část historie, jelikož jsem doposud v žádném válečném románu toto téma neviděla.

Obálka knihy se k příběhu nádherně hodí. Sice mohla být trochu lépe graficky zpracovaná, aby ty květy oleandru oproti vybombardovanému Hamburku tak nevyčnívaly, ale je tam vše, co k příběhu patří. Navíc je obálka daleko výstižnější oproti té originální, která v regálech knihkupectví zapadne mezi ostatní příběhy.

A co si o knize myslím já? Nejprve musím poděkovat Betě, že mi knihu zaslali na recenzi. Bez jejich nabídky bych totiž příběh nejspíše ani nikde nezaznamenala, a to by mě ohromně mrzelo. Děj je totiž nádherný a já jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Našla jsem si zde spoustu oblíbených postav. Krom Sofie a Jule mi přirostl k srdci nejvíce Malteo, kterého nejde nemilovat. Celá kniha mě už dostala jen při svém prologu, který jsem málem celý probrečela a nezbývá mi tedy nic jiného než vám knížku z celého srdce doporučit. Podle mě si rozhodně zaslouží vaši pozornost!

Krásu a jed oleandru doporučuji vážně všem, kteří si rádi čas od času přečtou válečný román. Pokud jste třeba četli příběh Dopis a líbil se vám, tak tento příběh je právě pro vás. Navíc je to i skvělý dárek třeba pro maminku nebo babičku. Takovýchto příběhů, které vám totiž připomenou historii není podle mě nikdy dost.

A teď už hodnocení!

    87%

Znáte tuto knížku? Četli jste ji, nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli, jak se vám líbila?

Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentáře. :)

Za tuto knihu bych chtěla velmi poděkovat knihkupectví Dobrovský - Beta,

v jejichž prodejnách si knihu Krása a jed oleandru můžete pořídit i vy.