Vraní cesta pomsty pokračuje…

Boží hrob

Autor: Jay Kristoff

Série: Nikdynoc 2.

Originální název: Godsgrave

Žánr: Fantasy, NA

Počet stran: 528

Vydavatelství: CooBoo

Oficiální anotace: Co mě nezabije, ať se začne bát. Druhý díl fantasy série Nikdynoc.

Mia se stala Čepelí Rudé církve, avšak kvůli vyřizování krvavých záležitostí má k zabití konzula Scaevy a kardinála Duoma pořád daleko. Když zjistí, že se oba osobně zúčastní velkých her v Božím hrobě, neváhá a stane se členkou gladiátorských kolegií, aby mohla využít příležitosti a skoncovat s nimi. Mezi zdmi kolegia se rodí spiknutí a počet mrtvých narůstá. Mia navíc odhaluje tajemství, které by mohlo změnit celý její svět.

"Víno v žaludku jí rozvázalo jazyk, ale nedůvěra,

co jí tepala v žilách, jí ho držela za zuby. "

Stala jsem se Čepelí, jenže co všechno tomu muselo předcházet… Luminatii přepadli Rudou církev a pomalu všechny vyvraždili. Sice jsme tehdy nesplnila zkoušky, ale po tom všem, co jsem pro záchranu církve udělala, mě přeci nemohli vyhodit!

Právě teď mám před sebou velký úkol v utajení. Zúčastním se velkých her v Božím hrobě a stanu se gladiatorii, jenže ne tam, kde jsem chtěla. Nic mi ale nezabrání splnit můj cíl, a tak dlouho plánovanou pomstu. Nemůžu nikomu věřit. O tom už jsme se mnohokrát přesvědčila. Musím bojovat! Můj život totiž ještě zdaleka nedošel ke svému cíli…

"Jestli má Pomsta nějakou matku,

tak se jmenuje Trpělivost."

Krvavé fantasy pro New Adult čtenáře je zpět. Sarkastická a odvážná Mia s panem Laskavým a Temnotou se vrací na scénu a tentokrát ještě odhodlanější dostát své pomsty. Ocitáme se zde opět v onom dokonalém světě Boha Aa, jenž je plný krvavých intrik a tajemství, které toužíme odhalit. Boží hrob je druhým dílem z trilogie Nikdynoc a rozhodně nelze říct, že je vycpávkový. Děj se zde posouvá úplně do jiného prostředí a až na pár setkání s Rudou církví tu nalézáme úplně něco jiného, než bylo v Nikdynoci.

Kniha je vyprávěna autorem, jehož osobitý styl vyprávění není pro každého. Ovšem v momentu, kdy chcete něco nevšedního a originálního, tak sáhnou po knihách Jaye Kristoffa je rozhodně tou nejlepší volbou. Jeho osobitý styl vyprávění, v němž často komunikuje se čtenáři a nebojí se do něj dát větší množství ironie, působí mimořádně osvěžujícím dojmem. Najdeme zde jak nové, tak i staré známe postavy. Děj je díky nim čtivý, každý si zde najde tu svou postavu, jenž bude jeho favoritem a nemusí to být vždy Mia. Tím, jak autor každý charakter vykreslí do detailům, nemáme problém někdy přilnout k vedlejší postavě více než k té hlavní. A i když kniha může působit na první pohled dost temně, pošťuchování pana Laskavého s Temnotou jí dodá nečekaně mnoho zábavných momentů.

Opět v této knize nacházíme i romantickou/mileneckou linku, která je skvělým zpestřením. Ovšem vůbec nezastiňuje hlavní děj, což je skvělé. V průběhu čtení je absolutně nepochopitelné, kam autor na ty své nápady chodí. Jay píše tak přesvědčivě, že mu uvěříte úplně vše, co vám v knize ukáže. Dokáže váš názor změnit z minuty na minutu. Postavu, kterou jste doteď nesnášeli, si zamilujete a naopak. Veškerá akce nás dokáže vtáhnout do děje. Bojové scény při čtení prakticky ožívají před očima. Celý příběh je jednoduše napsán tak, že budete mít pocit, že ho prožíváte na vlastní kůži. A proto jsou pak autorovy zvraty ranou pod pás…

Obálka knihy je nádherná! Opět na titulní straně nalezneme jedno ze tří sluncí. Tentokrát tomu všemu dominuje Temnota, ovšem je tu i pan Laskavý a další věci, které jsou pro Miu typické a perfektně se hodí k ději. Tato volba obálek je zkrátka dokonalá!

Konečně je na řadě můj názor… Boží hrob jsem si v knihovně schovávala už od října. Nesmírně jsem se na příběh těšila. Zároveň jsem se ale bála, že mě kniha emočně totálně dostane, rozcupuje na kousíčky a vyplivne do rohu, kde si budu tak týden lízat rány, jak pan Laskavý svou ne-packu. A přesně to se i stalo, jen si k tomu přidejte ještě snědenou tabulku čokolády a pár skleniček vína… Já tuto sérii miluji a pokud mám určit své nejoblíbenější NA fantasy, tak po tomto dílu je to definitivně Nikdynoc. Bavilo mě zde úplně všechno, co zde autor stvořil. Užívala jsem si jeho podrobné popisy, krvavé boje, plánování strategie a hlavně postavy. Jen se tedy teď dost bojím závěrečného dílu. Jelikož když zvážím, jak mě dostal konec Božího hrobu, ani nechci pomyslet na to, jak dlouho budu vstřebávat poslední díl ze série.

Boží hrob doporučuji všem, kteří hledají originální fantasy. Ti tuto sérii rozhodně potřebují! A pokud je tu někdo, koho zas tolik neokouzlila Nikdynoc, tak rozhodně se nebojte jít do druhého dílu. Ten je za mě osobně totiž mnohem lepší!

A teď už hodnocení!

    100%

Znáte tuto knížku? Četli jste ji nebo se na ní stále chytáte? Pokud jste ji už četli, jak se vám líbila? Vítězí u vás spíše Nikdynoc, nebo Boží hrob?

Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentářů. :)