Láska, která se stala jedem…

Místa, kde jsem plakala

Autor: Holly Bourne

Originální název: The Places I've Cried in Public

Žánr: YA heavy contemporary

Počet stran: 344

Vydavatelství: Slovart, #BOOKLAB

Oficiální anotace: Amelie se do Reese zamilovala až po uši. A myslela si, že on ji taky miluje. Ale teď jí začíná docházet, že opravdová láska by takhle bolet neměla. A tak jde po stopách jejich příběhu, navštěvuje všechna místa, kde kvůli němu plakala. Protože když přijde na kloub tomu, co bylo v jejich vztahu špatně, možná konečně zjistí, jak se z něj vzpamatovat?

Další z pronikavých románů britské populární spisovatelky Holly Bourne, která nejen rozumí lidské duši, ale zdá se, že ji umí svými příběhy i léčit.

"Měla jsem pocit, že jsem lapena v příboji… i kdybych udělala cokoli, to, co se stalo, už se nedalo zastavit…"

Když jsme se s rodiči stěhovali ze severu Anglie na jih, brala jsem to jako učiněnou katastrofu. Jenže to jsem ještě nevěděla, co všechno se stane. Co všechno budu muset prožít, než zjistím, že jsem zapřela všechny varovné signály, které mě doslova bily do očí. Z jednoho důvodu jsem je však nechtěla vidět. A tím důvodem jsi byl ty.

Možná kdybych tehdy napsala Alfiemu, bylo by vše jinak. Třeba by se nic z toho nestalo. Ale stalo se, a tak jsem tady. Dělám mapu všech míst, kde jsem na veřejnosti plakala. A to všechno jen kvůli tobě…

"Po celé zemi za mnou zůstala cestička soli od slz, které se mi koulely po tvářích a značily body na mapě našeho zašmodrchaného příběhu, ale ten tady končí."

Úžasná a na první pohled odpočinková kniha, která vás však svým příběhem dokáže rozdrtit. Tak přesně to jsou Místa, kde jsem plakala od Holly Bourne. Této autorce vyšlo u nás již sedm knih a touto novinkou opět jen potvrzuje, že má svým čtenářům stále co nabídnout. Oproti předchozím dvěma knihám, které v posledním roce vyšly u #BOOKLABu, však tato kniha přidala na vážnosti a není až tak happy, jak bychom očekávali. Jedná se totiž o YA heavy contemporary, která vás dokáže natolik zasáhnout, že na knihu jen tak nezapomenete.

Děj nám vypráví sedmnáctiletá Amélie. Máme tu poměrně dlouhé kapitoly, které jsou na začátky vždy zpestřeny menší ilustrací místa, v němž se právě daná část odehrává. Amélie nás svým vypravování zavádí nejen do přítomnosti, ale své vypravování střídá i s částmi starými tak půl roku, kde nás postupně seznamuje se vším, co se vlastně přihodilo. A právě z té doby si v sobě nese velké psychické problémy, které s ní zde postupně poodkrýváme a řešíme. Její charakter se nádherně vyvíjí a mi tak můžeme sledovat její cestu k samotnému uvědomění a snaze o duševní zdraví.

Autorka tu dost často skáče v čase. Dá se v tom však dobře orientovat díky volbě písma (přítomnost = patkové písmo, minulost = bezpatkové písmo). Nacházíme zde například témata toxického vztahu a různé formy zneužívání. Právě v tom je příběh dost obohacující a může mnohým ukázat na co všechno by si měli dávat ve vztahu pozor. Dokáže tedy nejen otevřít oči tím správným směrem, ale také obohatit čtenáře některými myšlenkami a poznatky. A právě tohle je věc, kterou by knihy pro mládež měly obsahovat. Máme zde věci, které jsou už od samého začátku ukryty mezi řádky a lze je tedy dopředu uhodnout, ale stejně vás v moment odhalení dokážu neskutečně zasáhnout. Většina autorů na vás vše vychrlí a my se s tím máme nějak popasovat. Holly Bourne však ke svým knihám přistupuje s neskutečným citem, který rozhodně stojí za to objevit.

Obálka knížky svou jednoduchostí a zároveň drobnými detaily skvěle sedí k příběhu. V knihovně navíc opět krásně ladí s předchozími knihami od autorky. ❤

Holly Bourne nezklamala. Doposavad jsem četla pouze dvě její knihy a to Jsme všichni sněhové vločky a To se může stát jen ve filmu. Už mi tedy pokaždé dokázala, že se nejedná o žádné primitivní románky pro dospívající, ale vždy do svých knih vloží nějakou přidanou hodnotu. Doteď mě však nikdy nezasáhl její příběh tolik, jako to udělala Místa, kde jsem plakala. Kniha ubíhala až neskutečnou rychlostí a dobře se četla. Celou dobu, co jsem s knihou strávila, jsem se však necítila psychicky v pořádku. Děj mě dost převálcoval. Sice jsem u knihy nebrečela, ale tak moc mě emočně rozebrala, že jsem při vzpomínce na ni stále mimo. Přečtení však rozhodně nelituji!

Místa, kde jsem plakala bych doporučila nejraději každému. Ovšem z vlastní zkušenosti vím, že by měl každý sám za sebe zvážit, jestli se na takovýto příběh – obzvlášť teď – cítí. A pokud ne, nechte si knihu na léto. Se sluníčkem se takové příběhy čtou mnohem lépe.

A teď už hodnocení!

    97 %

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli, jak se vám líbí? Kterou knihu od Holly Bourne byste hodnotily jako tu nejlepší?

Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentářů. :)

Za zaslání knihy moc děkuji nakladatelství Slovart,

u nichž si Místa, kde jsem plakala můžete pořídit i vy.