Společně tvoříme bouři…

Vládci popela

Autor:
Scott Reintgen

Série: Vládci popela 1.

Originální název: Ashlords

Žánr: YA fantasy

Počet stran: 317

Vydavatelství: King Cool

Oficiální anotace: Už odedávna, kdy Popeliáni dostali od svých božstev fénixy, na nich jezdí do bitev, na lov a zejména na proslulém Dostihu. Elitní jezdci ze znepřátelených kultur touží po vítězství, a tak pilují dávné umění vytvářet a ovládat fénixy – koně, kteří se za pomoci alchymie rodí z popela. Každé ráno znovu povstávají, aby večer opět shořeli v ničivých plamenech. Dobrá alchymie ovšem není k ničemu, pokud jezdec nepřežije brutální noční souboje. Vražda je sice nezákonná, ale lámat kosti a otrávit popel je legální – publikum to dokonce vyžaduje.
V letošním závodě soutěží jedenáct jezdců, ale tři z nich riskují víc než ostatní – dcera dvou bývalých šampionů, nadějná stipendistka a syn revolucionáře. Kterému z nich se podaří splnit si svůj velký sen o slávě a získat moc ve prospěch svého lidu? Anebo všichni shoří v drtivé porážce?

„Nejlepší způsob, jak přestát bouři, je stát se horou.“
– Dividiánské přísloví

Kdo má největší šanci na vítězství? Chudá Dividiánka, která si své místo v soutěži získala díky svým populárním videím? Anebo Adrián? Táhloruký, který je pro svůj lid symbolem povstání?

Ne, jsi to ty Pippo! Zrozená stát se vítězem. Popeliánka, jejíž rodiče zvítězili v tom nejnebezpečnějším a nejkrutějším závodě Fénixů. Jsi předurčená k tomu, abys tento ročník ovládla. Nemůžeš se však dopustit chyby. Stačí jedno špatné rozhodnutí a vše můžeš ztratit. Máš skvělý život, úžasného přítele a milióny fanoušků. Ty to zvládneš. Pekelná božstva stojí při tobě…

"Hrudník se mu zvedá namáhavým dechem. Pochopil, že ho tu skutečně můžu nechat ležet. Pochopil, možná vůbec poprvé za celý svůj život, že jeho rozhodnutí mají své důsledky."

Pozoruhodný příběh… Tak to jsou dvě slova, která naprosto vystihují knihu Vládci popela. Jedná se o první díl ze stejnojmenné dilogie od Scotta Reintgena, kterého můžeme znát díky jeho sci-fi trilogii Nyxia. Tentokrát však autor zabrousil do nového žánru, a to do fantasy. Najdeme zde společnost rozdělenou do tří vrstev, vzpouru, tajné odboje a prastarý dostih koňů, kteří povstávají z popela jako fénixové. Jedná se tedy o zajímavé a vcelku utopické fantasy, do kterého se autor nebál zapojit ani moderní technologie.

Děj má hned tři vypravěče. Jako první zde poznáváme Imeldu z řad Dividiánů, která spadá mezi tu nejchudší část obyvatel. Poté se role vypravěče ujímá Adrian, který patří mezi Táhloruké. Bohaté občany toužící po moci. A nakonec tu máme Pippu, Popeliánku, která spadá do vládnoucí vrstvy. Její kapitoly nejsou vyprávěny klasicky ich-formou, ale du-formou. Tedy jako by třetí osoba promlouvala přímo k ní. Právě její kapitoly jsou díky stylu vypravování neskutečně zajímavé, ale ne každému sednou. Už jenom vyznat se v úplně novém světě dokáže být v celku náročné. Jenže autor se rozhodl, že nám vše ještě stíží až nesmyslně obrovským počtem postav, v nichž většina z nás bude dost plavat. Hlavní tři charaktery jsou však skvěle vykreslené a my můžeme krásně sledovat jejich vývoj, který autor perfektně pojal.

Celkově by se Vládci popela dali nejlépe přirovnat k takové kombinaci Hunger Games, Warcross a Ve znamení štíra. Příběh v sobě ukrývá velkou dávku originality, ovšem také tu najdeme nějaké to klišé. Tak trochu se dá říct, že se jedná o knihu plnou rozporů. Autorův styl psaní je dost osobitý a rozhodně nesedne každému. Osobně bych řekla, že je takovou méně surovou verzí Jaye Kristoffa, jehož knihy jsou skvělé, ale ne každý si k nim najde vztah. Máme tu úplně nový svět, do kterého nás autor vpustí bez většího vysvětlování, což by trochu chtělo doladit. Zároveň tu máme spoustu větších i menších detailů, které skvěle vypovídají o autorově fantazii. Ovšem v některých momentech je tu toho tolik, až to přestává dávat smysl. Kniha má tedy úžasný námět, jen to zpracování tu krapet pokulhává, ale není to nic tragického.

Obálka knihy je nádherná! Má úžasně zvolené barvy, dýchá z ní přesně ta temnota, která z celého dostihu, a především jednoznačně sedí k ději. V tomto ohledu tedy nemůžu být spokojenější a jsem moc ráda, že i u nás je použit původní přebal.

Tak jo, už chybí v podstatě jen můj názor, takže tady je… Zmatek. Tohle slovo asi dost vystihuje mé počáteční pocity. Nedokázala jsem se vyznat ve světě, ztrácela jsem se v postavách a jednoduše jsem nevěděla, co si o tom myslet. Ale pak se to najednou v polovině vše usadilo a od počátku závodu jsem od knihy nedokázala odejít. Bylo to čtivé, svižné, neustále se tu něco dělo a já jen nedočkavě vyhlížela, co si tu pro nás autor připravil dál. První polovinu tedy hodnotím jako takový horší průměr, ovšem ta druhá polovina byla parádní. Takže já jen doufám, že druhý díl se ponese ve stejném duchu, jako právě ta druhá část zde.

Vládce popela doporučuji všem čtenářům fantasy, kteří mají rádi Hunger Games a nebojí se vyzkoušet něco nového.

A teď už hodnocení!

    78 %

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli, jak se vám líbila? Co vám od autora sedlo více? Bavila vás spíš Nyxia, nebo Vládci popela?
Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentáře. :)


Za knihu bych chtěla moc poděkovat e-shopu Knihy Dobrovský,
u kterých si můžete knihu Vládci popela také pořídit.

Komentáře

Oblíbené články...