Vílí dvory v ohrožení ničivé zkázy…

Dvůr trnů a růží, Dvůr mlhy a hněvu,

Dvůr křídel a zmaru

Autor: Sarah J. Maas

Originální název série: ACOTAR (A Court of Thorns and Roses, A Court of Mist and Fury, A Court of Wings and Ruin)

Žánr: New Adult, fantasy, román

Celkový počet stran: 1 824

Vydavatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016 - 2018

O čem knihy vypráví?

Světe je už 500 let rozdělen na dvě poloviny. Na svět smrtelníků – nás lidí – a víl, které žijí za zdí. Ovšem tyto víly nejsou žádná pohádková stvoření. Jsou to nesmrtelné a vraždící bytosti, které nechci nikdy spatřit. Kdybych je totiž potkala, v nejlepším případě by to znamenalo mou smrt. I když já a má rodina už teď nemáme k smrti daleko.

Žijeme v polorozpadlé chatrči. Jen já, mé dvě starší sestry a otec. Ten však po jedné nehodě pomalu nevychází z domu. To já jsem ta, která se stará o rodinu. Chodím na lov, prodávám kůže a snažím se ušetřit co nejvíce peněz, které by mé sestry jinak utratily za zbytečnosti.

Netoužím po ničem jiném, než aby se mé sestry dobře vdaly a já zde mohla žít v poklidu s otcem a malovat. To jsem však ještě netušila, že doma dlouho nezůstanu. Nevědomky jsem porušila pravidla Úmluvy. Zabila jsem člena vílího dvoru. A právě tato smrt rozpoutá pouť, o které se mi v životě nesnilo…

Sarah J. Maas (zdroj)

Série Dvůr trnů a růží – zkráceně ACOTAR, jak už zajisté mnozí vědí – nemohla uniknou žádnému fanouškovi autorky Sarah J. Maas. Právě tato autorka napsala veleúspěšně známou sérii Skleněný trůn, která u nás v Čechách ještě stále čeká na svůj závěrečný díl. Ovšem proč si nezkrátit čekání na závěr u této trilogie, která také pochází ze světa krutých a nemilosrdných víl, jen tentokrát je příběh pojat trochu jinak…

Díky ACOTARu se nám dostává do rukou příběh, který je vyprávěn hlavní hrdinkou Feyre. Lidskou dívkou, která svůj život nemá vůbec jednoduchý a její rodina jí ho vůbec neusnadňuje. Za devatenáct let svého života poznala smrt, chudobu a musela se sama naučit zabíjet zvěř pro obživu. Z počátku Feyre hodně připomíná Katniss ze série Hunger Games, což lehce kazí dojem a vypadá to, že se autorka v první knize neinspirovala pouze Kráskou a zvířetem, na kterou je tento příběh retellingem, ale právě i sérií Hunger Games.

Co se týká ostatních postav, tak ani zde autorka moc nepředvedla originalitu. Hlavní dvě mužské postavy, které se pohybují kolem Feyre si jsou charakterem až moc podobné a autorka jejich chování mění pouze na základě toho, z koho zrovna v danou chvíli potřebuje udělat toho největší "záporáka". A ano, pokud jste předchozí větu četli pozorně, pochopili jste, že je v této sérii snad všemi čtenáři nenáviděný, ale autory stále oblíbený milostný trojúhelník… Všechny postavy naštěstí nejsou tak marné jako tři hlavní, o kterých jsem již psala. Lze si zde tedy najít své oblíbence, ale bohužel na scéně nejsou tak často jako ti hlavní.

(zdroj)

Děj první knihou hodně připomíná pohádku, ale v pokračování se už dostáváme do světa, který Sarah. J. Maas už více ovládá a dokáže ho popsat nesmírně poutavě. Ovšem když jsem psala, že děj připomíná pohádku, rozhodně tato série není pro děti! A to nemyslím s ohledem na nějaké bojové a drastické scény, které zde v podstatě ani nejsou, ale především na ty postelové. Příběh totiž chvílemi naprosto mizí ze žánru fantasy a stává se z něj erotický román, což autorka vážně dělat nemusela. Bohužel je děj k tomu navíc i předvídatelný a chybí zde akce, a to je jedním velkým mínusem celé trilogie. Někoho autorka možná překvapit dokáže, ale pokud jste četli Skleněný trůn, tak snadno odhadnete, kam kroky příběhu směřují. Celý ACOTAR totiž působí, jak kdyby okamžiky vykrádal Skleněný trůn. To vážně nedokázala autorka psát víc originálně a musela vykrádat samu sebe?

Nedá mi to a musím sem dát odstavec, ve kterém autorčiny série porovnám. Největší a zásadní rozdíl mezi ACOTARem a Skleněným trůnem (ToG) je styl vyprávění. V ACOTARu strávíme celý čas s Feyre jako vypravěčkou, kdežto sérií ToG nás provází třetí osoba, která v příběhu cestuje mezi více postavami, které mají všechny něco do sebe, a celý příběh to dělá daleko zajímavější a poutavější. Když vám totiž v ToGu hlavní hrdinka nesedne, nestrávíte v její společnosti celý příběh, ale v ACOTARu – až na tři kratičké kapitoly – ano. Série ToG čtenáři dává víc prostoru pro zasmání a dokáže více vyvolat napětí. Ano, má sice zas daleko více dílů než ACOTAR, ale právě tím je o dost záživnější a jen tak vás příběh neopustí. Navíc další plus ToGu jsou postavy. Je zde sice sarkastická Celaena, která nesedne úplně každému, ale je svá a na nic si nehraje. Kdežto Feyre se mění častěji než počasí a neustále se přetvařuje.

Celá základní trilogie k sobě skvěle ladí. Hřbety knih jsou svou černou barvou krásným kontrastem k bílému skleněnému trůnu, takže krásně zdobí knihovnu. Vrchní strana obálky je nádherná a nejde jí co vytknout. Knihy jsou navíc i uvnitř obohaceny miniaturními detaily trnů a mlhy na začátku každé kapitoly, což je na pohled příjemné zkrášlení textu. A jako v každé knize Sarah J. Maas tak ani zde nemůže chybět mapa, která se díl od dílu stává více detailnější a dobře se v ní dá orientovat.

Příběh i na to, kolik má celkem stran, je rychle čtivý. Každá kniha má něco do sebe, ovšem jsou v nich i mínusy, které čtivost dokáží zpomalit a znepříjemnit tak prožití děje. Teď se tedy pojďme na jednotlivé knihy podívat…

Dvůr trnů a růží

Retelling na Krásku a zvíře s nádechem vílího světa. To je první díl série ACOTAR, který svou milou atmosférou pohladí po duši každou romantickou duši. Autorka nám tímto ukazuje, že nikdy nejsme staří na pohádkové příběhy a svými podrobnými a květnatými popisy nás vtahuje do děje. Kniha je však dost předvídatelná a prozrazuje mnoho událostí, které se čtenář dozvídá až v dalších dílech. Což je velká škoda. Příběh je tedy takový lepší průměr v kategorii fantasy, ale slibuje velmi zajímavé pokračování…

"Ona na chalupu pohlížela s nadějí a já jen s nenávistí.

Až teď jsem pochopila, která z nás byla silnější."

Můj názor: Příběh natolik opěvovaný, že prostě musí být skvělý. Zvlášť když ho napsala jedna z mých nejoblíbenějších autorek. Přesně s tímto očekáváním, jsem do knihy šla. Ovšem tyto pocity se ve mě mísily i se strachem. A ten strach byl oprávněný. Kniha za mě vůbec nebyla tak skvělá, jak v mém okolí tvrdí snad každý. Byl to za mě takový průměr, který místo toho, aby byl pořádným retellingem Krásky a zvířete si z počátku hrál na Hunger Games, a to mi dost zkazilo první polovinu knihy, kdy jsem se od této myšlenky nemohla odpoutat. A ten konec?! To už to autorka rovnou mohla prozradit a nečekat s tím na druhý díl…

Dvůr mlhy a hněvu

Nejlepší díl této základní trilogie, to je právě tato kniha! Sarah J. Maas se zde konečně dostává do okamžiků, které tak skvěle umí popsat. A tím jsou bojové tréninky a boje jako takové. Tato část je nejvíce napěchovaná akcí. A ten závěr?! Prostě okamžitě budete potřebovat další díl. Jen je škoda, že je celý příběh opět tak předvídatelný a vy o polovině věcí víte už z první knihy. A pak je tu ještě ten začátek, který není fantasy, ale stala se z něj obyčejná erotická literatura, která se projeví i v druhé polovině knihy...

"Pravda je smrtící.

Pravda je svoboda.

Pravda dokáže ničit, napravovat a spoutávat."

Můj názor: Tak tohle mě bavilo! Konečně se zde něco dělo a krom těch květnatých popisů se dala poznat i díky skvělé akci, kterou zde předvedla. Jen mi zde trochu vadili ty erotické scény, které byly tak přehnané, že jsem je raději přeskakovala. Tento díl se mi tedy hodně líbil, ale stále nějak nechápu ten "BOOM" kolem toho.

Dvůr křídel a zmaru

Nejhorší díl. Ano, bohužel tomu tak skutečně je… Kniha má jen o šedesát stran více než druhý díl, ale čte se daleko hůř, takže u ní strávíte i o dost víc času. Střed příběhu se totiž nesmírně táhne a pomalu nic se v něm neděje. A pak, když už to začne nabírat spád, je děj tak uspěchaný, že z celého závěrečného boje nemáte absolutně nic. No, a když už zde nějaký boj byl, autorka z něj udělala milou povídku, která měla do napínavé a strhující akce hodně daleko.

"Zbylo jen světlo.

Jasné, čisté světlo tančící na vlnách."

Můj názor: Tento díl měl za mě tři obří chyby. Od začátku do konce byl předvídatelný. Autorka musela dát pomalu každého do páru, nikdo nemohl být single. A když se v příběhu objevil jakýkoli prostor, Sarah tam hned nacpala tunu postelových scén, které vše jen zkazily. Jako vážně?! Tohle je kniha autorky, kterou tak zbožňuju?

Tak, a teď bychom si mé pocity mohli trochu shrnout… Od začátku mi nesedla Feyre, takže strávit s ní těch 1 800 stran pro mě bylo utrpením. Ale dala jsem sama sobě výzvu, že trilogii přečtu najednou, a to jsem splnila. Jen ten "WOW" efekt, který má tato série snad na každého, se u mě neobjevil ani jednou. Příběh se mi sice četl lehce a nevěřím tomu, že to tak rychle ubíhalo, ale hlavní hrdinka mě tak nebavila, že to její vypravování akorát kazilo. Už se nemůžu dočkat posledního dílu ToG a mé oblíbené sarkastické Celaeny. Jen se teď celkem bojím, jak se autorce ta závěrečná bitva povedla zpracovat tam. Před ACOTARem byla Sarah J. Maas jednou z mých nejoblíbenějších autorek. Teď nevím, co si o ní mám myslet. Její sérii ToG miluju, ale tato je pro mě jedním velkým zklamáním. Jsem hodně zvědavá, jak autorku budu hodnotit po přečtení Catwoman. Právě teď mám totiž pocit, že stát se může úplně cokoliv…

A teď už mé finální hodnocení celé série!

Tuto sérii doporučuji hlavně těm, kteří hledají New Adult příběh a nevadí jim předvídatelnost. Pokud však chcete, aby vás kniha hodně překvapila a toužíte po akci, tak bych vám spíš doporučila Skleněný trůn. ACOTAR je hodně pohádková série, kterou zajisté nepohrdnou romantické duše. Tito čtenáři si sérii hodně užijí!

Znáte tuto sérii? Četli jste ji nebo se na ní chystáte? Přečetli jste už všechny tři základní díly? Který se vám líbil nejvíce? Už jste si přečetli i doplňkovou novelu, která vyšla před Vánoci? Jak tuto sérii hodnotíte v porovnání se Skleněným trůnem?

Budu moc ráda, když se se mnou o vaše názory podělíte v komentářích. :)

Mějte se krásně,

vaše knihomolka Šárka