Nic nespojuje lidi víc než sdílená krutost…

Loutkové divadlo

Autor: M. W. Craven

Série: Washington Poe 1.

Originální název: The Pupper Show

Žánr: Detektivní thriller, světová literatura

Počet stran: 344

Vydavatelství: Vendeta

Oficiální anotace: Sériový vrah upaluje své oběti v prehistorických kamenných kruzích Lake District. Nenechává za sebou žádnou stopu a policie je bezradná.

Když policisté naleznou jeho jméno vyryté do ohořelých pozůstatků třetí oběti, zneuznaný detektiv Washington Poe je znovu povolán do služby, aby se zúčastnil vyšetřování, o které ale nemá zájem. Zdráhavě utvoří tým s geniální, ale značně nespolečenskou civilní analytičkou Tilly Bradshawovou – nesourodý pár odhalí stopu, kterou měl vidět jenom Poe.

Nepolapitelný vrah má zjevně plán a z nějakého důvodu chce, aby byl policista jeho součástí. Jak počet obětí přibývá, Poe zjišťuje, že je s případem mnohem spjatější, než by si kdy dokázal představit. V šokujícím finále, které roztříští jeho povědomí o sobě samém, nadaný detektiv zjistí, že jsou mnohem horší věci než být upálen zaživa.

"Ten, jež usiluje o pomstu, musí vykopat dva hroby: jeden pro svého nepřítele a jeden pro sebe."

Prehistorické kamenné kruhy, uvnitř kterých nachází policie upálené oběti neznámého vraha. Na místě činu neexistují žádné stopy. Nikdo neví, co si má s oním Upalovačem počít. Ale pak se najde třetí upálené tělo a policejní technici zjišťují, že mělo do hrudi vyřezané jméno detektiva Washingtona Poea. A to jsem já…

Jenže já už od svého odvolání u policie nedělám. Nijak ani nestojím o to, se tam vrátit. Okolnosti případu mě však nenechávají chladným. Vše vypadá jako nějaký hodně špatný, ale promyšlený rituál. O co jde? Jaký má Upalovač ke svým činům důvod? Vážně si své oběti vybírá náhodně, nebo je za tím něco víc? A proč měla jedna z obětí na hrudi mé jméno s číslem 5?

"Poprosila je, aby v mezičase pokračovali v pátrání a pokusili se přitom nenaštvat každého, koho potkají. Poe se šibalsky zazubil a řek, že to nemůže slíbit."

Surové, reálné a díky tomu dokonalé! To je krimi thriller Loutkové divadlo, který si podle mě zaslouží v následujících měsících nálepku bestseller podzimu, ne-li roku. Tato kniha je opět jedním z mnoha prvních dílů detektivní série pojmenované podle hlavního vyšetřovatele. V ději se dá krásně vžít do postav a celé atmosféry, kterou zde autor stvořil. Nejedná se opět o další krimi pro ženy. Tentokrát tu máme případ s velkým P, který je jedno velké překvapení od začátku do konce. Konečně nás navíc příběh provede všemi detaily vyšetřování a není tu vše branné jen tak povrchově.

M. W. Craven (zdroj)

Děj je psán er-formou a po úvodu se pomalu celý odehrává v blízkosti detektiva Washingtona Poea. Nemáme tu jako zpestření žádné náhledy vraha, ale pouze se ocitáme u vyšetřování případu, které je však napsáno nesmírně poutavě. Dokonce ani nevadí, že se zde neřeší tolik osobní život policistů, ale autor si dal vážně záležet na tom, aby případ promyslel do takových detailů, že se čtenář nebude ani na minutu nudit. Co se týká charakterů, tak Poe je hodně svůj. Nesnáší přetvářky, šikanu a je to takový ochránce, ale zároveň ranař v jednom. Tou nejzajímavější a nejmilejší postavou, kterou nejde nemilovat, je však policejní analytička Tilly. Její IQ hraničící s 200 a několik vystudovaných vysokých škol jí věnovalo neskutečné znalosti. Ovšem v obyčejných věcech je takřka nepoužitelná a jednoduše se chová jak Sheldon Cooper v sukních. A co se týká vraha, tak to je kapitola sama pro sebe, jelikož nevíte, zda ho chcete dostat za mříže, nebo mu nakonec fandíte…

Samotný prolog už nemůže být poutavější. Jako, pane bože, jestli vás už tam příběh nepohltí, tak nevím, jaký jiný thriller bych vám mohla doporučit. Díky krátkým větám v ten správný okamžik, příběh skvěle graduje. Celé je to naprosto uvěřitelné. Děj neztrácí akci a spád. Je to sice hodně surové a s autorovými živými a detailními popisy to není nic pro slabé žaludky, ale pokud zbožňujete krimi thrillery, tak tohle potřebujete!

Česká obálka je hodně podobná té zahraniční, ale řekla bych, že je o trochu výraznější a ta textura dřeva v pozadí je perfektní! Jsem ráda, že zde neexperimentovali s něčím, co by například ukazovalo obrys hořící postavy v pozadí. Takhle to totiž působí přijatelněji, a ne tak děsivě. K příběhu se to tedy hodí.

Teď je na řadě konečně můj názor. Už jste ale asi pochopili, že jsem se do toho případu prostě zamilovala. Bavilo mě, že se autor nebál popisovat některé scény možná až do moc velký detailů, které působily sice nechutně, ale patřily do děje. Bylo to neuvěřitelně čtivé, reálné a já chci prostě víc! Ten konec je totiž neuvěřitelný. Tak dokonale přivodit čtenáři napětí a zároveň v něm vyvolat hurikán emocí. Bože… Omlouvám se, že tohle napíšu, ale Bryndza se může jít zahrabat. Tohle má být bestseller!

Loutkové divadlo doporučuji všem milovníkům thrillerů, kteří nehledají jeden z mnoha dalších detektivek pro ženy, ale konečně chtějí pořádný překvapivý thriller s živými popisy, které se autor nebál doplnit dávkou surovosti.

A teď už hodnocení!

    96%

Znáte tuto knihu? Četli jste ji nebo se na ni chystáte? Pokud jste ji četli, co na ní říkáte?

Budu moc ráda, když mi to napíšete do komentáře. :)

Za knihu bych chtěla moc poděkovat e-shopu Knihy Dobrovský,

u kterých si můžete příběh Loutkové divadlo také pořídit.