HumbookStart 2019 + rozhovor

Zdravím, knihomolové!

Dnes tu pro vás opět nemám recenzi, ale článek věnovaný Humbooku. Tentokrát je tomu třetí rok, co ambasadoři a další lidé z týmu volili HumbookStart. A co to vlastně je? Humbook se rozhodl podpořit mladé začínající české spisovatele, a právě výherce bude mít na festivalu svou vlastní besedu a autogramiádu ke své knize. A který příběh je nakonec letošním výhercem?

Vybrat z pěti knih, které si ani nemůžete přečíst celé, ten jeden příběh, který se stane HumbookStartem, je ohromně těžké. Navíc je to i velká zodpovědnost, protože co když vyberete něco, co nakonec všechny zklame? Věřím ale, že letos jsme do toho všechny ambasadorky daly vše a vážně jsme se snažily. Já mám navíc o to větší radost, protože vyhrál můj favorit! HumbookStartem letošního ročníku je totiž Martina Čekalová (@radobyspisovatelka), která mě svým příběhem Město duší naprosto uchvátila.

Město duší je prvním dílem z duolologie. Příběh v sobě ukrývá sympatickou hlavní hrdinku, a hlavně dokonalou myšlenku zvířecích duší, které pár vyvolených s jinou DNA dokáží zhmotnit. To vše má navíc počátek v tajném vědeckém projektu… Příběh zkrátka vypadá fantasticky! Vychází 26. září a já bych řekla, že se máme rozhodně na co těšit.

A jak zní oficiální anotace?

Dovedete si představit, že ve světě, kde vládne přetvářka a faleš, existuje společnost, ve které je zakázáno skrývat své emoce? Kde nemůžete zatajit své pravé já?

Přísně střežený vládní experiment, jehož cílem bylo lépe pochopit lidský imunitní systém, se zvrtnul. Proto bylo postaveno město, které není na žádné mapě, řídí se jinými zákony než venkovní svět a opustit jeho pomyslné hranice je pro jeho obyvatele mnohem těžší, než se na první pohled zdá. Mé jméno je Raven a v tom městě žiju. Jsem součástí komunity, která měla zůstat celému světu utajena. Ale tenhle plán nevyšel…

Tak, to by bylo představení samotné knihy, ale co trochu více poznat samotnou autorku? Martina je nesmírně sympatická a byla tak laskavá, že když jsem se jí zeptala, jestli by se mnou udělala menší rozhovor, souhlasila. Takže tady ho máte a doufám, že se vám bude líbit! :)

Jak by ses v krátkosti popsala?

„Hrozně ráda bych na začátek řekla něco úžasně zajímavého, jako třeba, že jsem procestovala půlku světa, ale já jsem vlastně úplně obyčejná holka, co nedávno oslavila dvacetiny, pořád má tak nějak hlavu v oblacích, trpí alergií na pondělní rána a nedokáže si představit den bez hrnku dobré kávy a tak trochu píše.“

Která tři přídavná jména tě nejlépe vystihují?

„Tvrdohlavá, přátelská, trošku sarkastická.“

Co tě přivedlo ke psaní?

„Čtení. Když mi bylo čtrnáct, tak jsem četla vážně hodně, a když jsem nečetla, tak jsem zase vymýšlela, jak by ta rozečtená kniha mohla pokračovat, až to nějak přerostlo ve vytváření svých vlastních postav a světů.“

Máš nějaký svůj spisovatelský cíl?

„Držet svůj příběh vytištěný v hmotné podobě, jako oficiálně vydanou knihu. Což se mi brzo splní, takže do té doby budu muset vymyslet nový spisovatelský cíl.“

Kdybys měla možnost potkat jakéhokoli autora (klidně i z těch, kteří už zemřeli), kdo by to byl?

„Mám hrozně ráda ke čtení knihy od spisovatelského páru, co píší pod pseudonymem Ilona Andrews, jejich psaní je prostě návykové. Ale dost často čtu i klasiku a líbily se mi díla Bohumila Hrabala a za kategorii ženských románů mám moc ráda Colleen Hoover (ta bude tento rok v Praze, takže doufám, že se s ní opravdu setkám). Ale co bych jim řekla, pokud bych je potkala? To opravdu netuším, kromě toho, že zbožňuji jejich tvorbu.“

Je nějaká kniha/film/seriál, který ovlivnil tvou tvorbu?

„Přímo asi ne, i když předpokládám, že někdo přinejmenším očekává, že zmíním sérii Jeho temné esence od Philipa Pullmana v souvislosti s Městem duší. Obecně filmy i seriály sleduji s velkou oblibou. Právě s tematikou fantasy, sci-fi nejvíce a pokaždé se třeba najde něco, čím se maličko inspirovat, a nebo naopak obdivovat zpracování.“

Kde nejraději píšeš a je něco, co musíš mít ke psaní vždy u sebe?

„Psát zvládám skoro kdekoliv, i když nejraději píšu venku, když je k tomu dobré počasí. A není to úplně pravidlem, ale obvykle mi při psaní dělá společnost hrnek nějakého nápoje, je jedno jestli kafe, čaje nebo vody. Občas se zkouším motivovat i tabulkou čokolády.“

Co tě vedlo k tomu, abys své příběhy sdílela se světem na Wattpadu? Chceš tam psát i poté, co ti vyjde první kniha?

„Dříve jsem publikovala na blogu, vyloženě pro okruh několika spřátelených blogů, co se psaní věnovaly také. Pak jsem narazila na článek o Wattpadu a bylo rozhodnuto, protože tam není taková práce s grafikou, jako na blogu a je tam skupina lidí, co právě vyhledává buď čtení zdarma, nebo také publikuje, mnohdy obojí. A ano, na Wattpadu chci zůstat, přestože mi vychází kniha. Stále tam mám otevřené práce a nebylo by fér je nedokončit. Navíc jsem tam poznala partu super lidí, takže nemám v plánu z Wattpadu odejít.“

Jak jsi přišla na nápad s dušemi zvířat, do kterých se někteří vyvolení můžou vtělovat?

„Základním stavebním kamenem byla ta myšlenka, že každý člověk je nějak „nebezpečný“, stejně jako divoká zvěř. Nestalo se vám někdy, že jste byli na základě vašeho charakteru přirovnáni k nějakému zvířeti? Od toho ten nápad vzniknul. Musí to být úžasné mít takového společníka, i když to má tedy i „pár“ nevýhod. Hrdinové Města duší o tom ví své.“

Kdybys žila ve světě, který jsi vytvořila ve Městě duší, jaké zvíře by bylo to tvé?

„Víš, že jsem věděla, že dřív nebo později, mi tahle otázka přistane na talíři? Já bych nejraději řekla, že by muselo jít o nějaké malé ušlápnuté a krotké zvíře, ale tím bych šla zcela proti té pointě, že má každý v sobě nějakou tu divokost... Tak, když to vezmu kolem a kolem... pořád mám hlavu v oblacích, obvykle píšu hlavně po nocích... Já bych asi skončila s nějakou sovou. Jsou celkem líné, pořád pozorují a vyčkávají... Rozhodně bych asi dostala sovu, takže má odpověď je sova.“

Komu bys především doporučila svou prvotinu Město duší?

„Příběh je teda zařazen do žánru young adult, což už samo o sobě mluví za své. Nicméně si myslím, že by to mohlo bavit čtenáře, co má rád fantasy, sci-fi a nepříčí se mu představa utajeného města, jehož obyvatele provázejí zvířecí společníci a tak trochu jim někdy komplikují život. Není to četba vyloženě pro dívky, ani pro kluky. Není to „přeslazený“ román, nějaká ta akce se tam najde.“

Kdybys na závěr mohla vzkázat něco těm, kteří by v budoucnu také rádi vydali svou knihu, co by to bylo?

„Nebát se neúspěchu, nevzdávat to a užívat si to psaní! Možná, že ode mě bude taková rada znít hloupě. Mně šance vydat knihu tak nějak „spadla do klína“, aniž bych se snažila, nicméně i přesto si myslím, že je důležité se snažit zlepšovat. Psát, číst, necouvnout, když někdo tvorbu negativně zhodnotí, nebo přijde zamítnutí rukopisu od nakladatele.“

No, přiznávám, moc krátký rozhovor to nebyl. :D Každopádně doufám, že se vám líbil a alespoň trochu jste Marťu poznali. A co bych vám řekla nakonec dnešního článku? Nebojte se psát! Existuje spoustu aplikacích, ve kterých své příběhy můžete s ostatními sdílet a nezapomínejte své rukopisy posílat i nakladatelům. Třeba příštím HumbookStartem budete právě vy!

Líbí se vám letošní výherkyně HumbookStartu? Jak vás zaujala knížka Město duší? Už se stejně jako já těšíte, až vyjde? Zaujal vás rozhovor s autorkou?

Budu moc ráda, když mi vaše dojmy z letošního HumbookStartu napíšete do komentáře. :)

Mějte se krásně,

vaše knihomolka Šárka